Havlova časová dezorientace

20. září 2009 v 10:11 | kra |  Demokracie
Na paroubkův výrok:

"...naráží na odpor konzervativců typu Mirka Topolánka, Alexandra Vondry, Karla Schwarzenberga, ale i Václava Havla, kteří touží po světě železných opon."

Havel odpovídá:

"Lžete. Padesát let jsem naopak - v rámci svých skromných možností - přispíval k pádu železné opony."


Dáme-li tyto věty bezprostředně za sebe, nelze si nevšimnout jisté diskontinuity. Zatímco Paroubek používá sloveso v přítomném čase, Havlova reakce se vztahuje k času minulému. Zatímco Paroubek upozorňuje na touhu po budoucích železných oponách, Václav Havel podle svých slov železnou oponu padesát let bořil. (což nikterak nevylučuje že by se mu po tom boření nezastesklo, spíše naopak) Padesát let je opravdu dlouhý kus života. Patrně začal už v devíti letech a pár let mu trvalo než si všiml že železná opona už nestojí. Při takovém nasazení není divu. To se jednomu se slzou dojetí zasteskne po starém dobrém bilaterálním světě, kde se každý musí jednoznačně rozhodnout na čí straně a proti komu stojí. Po dvaceti letech od pádu opony je všechno najednou složitější. Svět je plný nesrozumitelných zájmových skupin, vztahů, lobby a změn. Zaplať pámbu za ta dvacet let stará klišé poskytující jistotu a pohodlí stařeckému mozku. Havel jakoby chtěl opět oprášit svou prezidentskou slávu a vzpomenout na časy kdy mu hrozila dokonce i Nobelovka za mír. Škoda že mu ji tehdy nedali, humanita bombardování mohla být stvrzena nositelem Nobelovy ceny za mír.


Zvyk je železná opona, vzpomínky nerezaví...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama