Za kořeny koncepce Julínkovy reformy

16. listopadu 2008 v 11:16 | kra

Tak už mu na to přišli. S příchodem finanční krize a reinkarnace zjištění, že zcela volný trh není samoregulační, i mnozí ultraliberálně-neokonzervativní monetaristé přišli na to, že ministr Julínek ve své reformě pouze otevírá stavidla penězovodů a "nastavuje mechanismy" toku veřejných peněz do soukromých kapes. Bylo už na čase.

Víme sice, že ideologie oslepují, ale tipoval jsem slepotu Julínkových spolustraníků a koaličních spolureformátorů spíše na podíl na "vejvaru" z reforem. Ukazuje se, že Julíkova parta je příliš skrblická, a že ne všichni kdo mají na rozhodování vliv jsou uplacení. Vypadá to, že někteří jsou pouze ideologicky zcela slepí, nebo dokonce hloupí. Jak jinak by se mohlo stát, že skočí na špek Julínkovi a jeho "reformě". Vždyť Julínek "reformní" kroky vysvětluje všeliak, nikdy ale ne věcně, a hlavně neustále zdůrazňuje že "reformy fungují" a že statistiky za půl roku prokázaly účinnost třicetikorun, že je potřeba je dokončit proto, že teprve "provázanost" celého "promyšleného" systému ponese plody.


Kdo si chce poslechnout nádhernou výměnu názorů Julínka a Ratha, má možnost si je přečíst, nebo si ze stránek Parlamentu České Republiky stáhnout mp3

(Je sice neuvěřitelně protivné, že jsou zvukové záznamy nasekané po 10minutách a dlouhé 14minut, -takže se o 4minuty překrývají a souvisle uspořádané za sebou se bez neustálého přetáčení nedají poslouchat. Kdo by to taky dobrovolně poslouchal, vždyť v tom parlamentu se pouze rozhoduje o nás všech, ještě bychom na to mohli chtít mít vliv.
Když jsem prosil o úpravu správce, kteří mají na starosti webové stránky parlamentu, jakobych hrách na stěnu házel. Proč by se za svůj plat namáhali udělat něco pro demokracii a informování veřejnosti, když to nedělá za ještě větší peníz většina poslanců.)



REGULACE

Regulační poplatky mají omezit, nebo dokonce eliminovat zneužívání návštěv u lékaře. Opatření mají přesměrovat peníze od "drobných" úhrad za nejběžnější péči a směrovat ji do drahých Hi-End léčiv a léčebých postupů.

Zkusme se podívat na koncepci těchto opatření. Zkusme nalézt myšlenkové postupy jenž vedly tvůrce reformy k nalezení metod a pravidel, jenž se snaží do systému zdravotnictví implementovat jakožto reformní kroky.

Cíle: (?)
1. zamezit nadužívání lékařské péče.
Jinými slovy jde o časté návštěvy českých důchodců u lékaře (nadužívání)

2. zamezit zneužívání nemocenské.
Jinými slovy jde o zneužívání nenocenské na překlenutí sezónních výpadků práce ve firmách

3. Zamezit plýtvání léků.
Jinými slovy dostat pod kontrolu předepisování léků, jak množství, tak kontraindikace, předepisování různých léků různými lékaři pro jednoho pacienta.



Motivace pacienta

Zavedení poplatku u lékaře. Tak jak je v Julínkově reformě zakotveno, předpokládá veškerou motivaci a rozhodování o návštěvě lékaře na straně pacienta. Ať už je pacient vyzván ke kontrolní návštěvě lékaře, ať už je mu návštěva lékaře předepsána jiným lékařem nebo ne, vždy za ni platí. Platí za ni i v případech že nemá na rozhodování o léčbě žádný vliv. Naproti tomu lékař, či lékařské zařízení, jemuž náleží veškeré příjmy z výběru zdravotních poplatků je motivován k co největšímu kontaktu pacienta s ordinací vlastní, či ordinacemi spřízněných kolegů.
Motivační poplatek tak dostává zcela opačné znaménko, opačný směr jímž působí. Je aplikován na pacienta jenž představuje nejméně konkrétně uchopitelný prvek v soustavě. (což Julínkovi nevadí, bude na pacienta nahlížet přes čísla statistiky). Motivační dopad poplatku závisí na příjmu pacienta, takže různým způsobem motivuje či demotivuje různé vrstvy obyvatelstva.
Tím, že mají poplatky absolutní výši a jejich motivační hodnota je různá na různé příjmové vrstvy, přičemž neexistuje spojitost mezi výší příjmu pacienta a zneužíváním systému řadí se poplatky mezi asociální - popírající zcela princip solidarity, princip pojišťovnictví.
(princip pojišťovnictví popírá samozřejmě i myšlenka individuálních účtů).


Problém který nikdo neuvažuje

Návštěva lékaře může být pro starého člověka nejen nezbytným způsobem jak udržovat svůj fyzický zdravotní stav. Může být důležitým psychologickým momentem kdy je společenský kontakt s lékařem, návštěva zdravotnického zařízení, setkávání s ostatními pacienty (popovídání si o nemocech). Tuto situaci by bylo snad lépe řešit podporou zájmových či společenských organizací pro seniory, než zvyšováním výdajů z už tak dost reformě ochuzených důchodů.


Předpoklady a mylníky

Zavedení poplatku 30kč nepředpokládá, že by si jej někdo nemohl dovolit. Že v ČR žijí lidé s malými příjmy se buďto neví, nebo se na takové jedince nahlíží prizmatem pravicové jako na "socky" kterým budiž přáno jen to nejhorší, jsou to prostě ulejváci, hodní jen opovržení, když je jim líto pouhých třiceti korun an tak skvělou věc jakou je Julínkův experiment. (a beztak volí komunisty takže ať natáhnou klidně bačkory)
Představa babičky pro kterou představuje třicetikoruna náklady na pokrytí stravy na celý den, se ve statistikách těžko hledá, zvláště když se hledat nechce.

Krajní, ovšem po zavedení daňově-reformních kroků nikoli okrajový stav. Nemalé počty vrstev obyvatelstva s nejnižšími příjmy se dostávají do existenční nouze natolik závažné, že je pro ně 30kč rozhodující položkou. Zvláště ve stínu zkušeností se stávající praxí vybírání poplatků, kdy to poplatkem u lékaře, k němuž pacient přichází, ani zdaleka nekončí, symbolika 30kč se ztrácí za násobky této částky vybrané od jiných lékařů, pohotovostí, receptů, kontrolních vyšetření, opakovaných pravidelných kontrol...
Zavedení poplatku u lékaře naopak předpokládá, že pacienti psychicky závislí na společenském kontaktu s lékařem a na předepsání další várky Placeba1, budou 30kč poplatkem od návštěvy odrazeni. Pokud mají do kapsy tak hluboko jako Julínek, tak je asi třicetikoruna neodradí.
Symbolická částka má být dostatečně vysoká, aby byl notorický pacient-simulant odrazen od návštěvy lékaře. (Od návštěvy na níž dle jeho subjektivního názoru závisí otázka života a smrti.)

Třicetikorunou mají být od návštěvy pacienta odrazeni simulanti, řešící své firmě bez zakázek problém sezónních výpadků prací svým "hozením se marod". Přičemž si nemocenskou v plném zdraví vylepšují "bokovkami" a "fuškami". (kdy jste naposledy viděli někoho odcházet z ordinace se slovy "neuznal mě!"?)

Je poplatek dostatecě malý, aby neodradil od návštěvy člověka s aktuálně drobnými zdravotními obtížemi? Člověka který si hraje na hrdinu který "přece něco vydrží" a je "drsný", "tvrdý" (či natvrdlý) a "jen tak jej nic nezlomí"? (Prostě vzorný kandidát na zanedbání péče) V takovémto případě jde spíše o další kapku k přetečení poháru. (statisticky těch pohárů jednoduše přeteče víc než dosud)


Motivace lékaře:

Způsob odměňování lékařů a hrazení plateb za poskytnutou službu zcela opomíjí motivovat lékaře ke kvalitnímu vykonávání péče. Je jasné, že tento fakt samotný neznamená zhoršení kvality péče, ale je systémovým nedostatkem vytvářejícím prostor pro uplatnění jedince, jenž bude úspěšný ve všech potřebných ukazatelích, včetně udržení "klientely", ale smysl výkonu jeho činnosti bude prostý principů hypokratovy přísahy.

Lékař je motivován vykazovat zdravotní péči v množství stanovených diagnóz, předepsaných léků. Lékař nepošle simulanta snažícího se zajistit si na nemocenské pohodlné překlenutí výpadku sezónních prací. Nikdo kdo přichází simulovat se nenechá odradit 30kč "regulačního" poplatku.

Žádný lékař není motivovám vyhodit simulanta. Naopak. Je v jeho vlastním zájmu jej ošetřit v co nejširším slova smyslu, a léčit jej na co nejvíce diagnóz, pokud možno léky sponzorského disributora.



Léky:

Opět to má být pacient, kdo má mít vliv na způsob léčby.
(to je nebezpečně mylné nahlížení na vztah pacient - lékař stejně jako na zákazník - poskytovatel služby). Úvahy o způsobech kontroly lékaře pacientem zcela popírají realitu. Ovlivnění rozhodnutí lékaře o zvoleném léčebném postupu či předepsaném léku opět ostře koliduje s reálnou praxí, kdy se má člověk vydaný na milost-nemilost lékaři, stát jeho arbitrem, potažmo arbitrem péče o vlastní zdraví.

(Na co v ordinaci ten lékař tedy je? Funguje jako pokladník?)

Levné léky nemají být hrazeny zdravotní pojišťovnou, ale pacienty. Aby se ušetřilo na drahé léky, jenž mohou být ve větší míře nasazeny na léčbu těžkých onemocnění jako jsou např. onkologická.

Je to kruté ale je to tak, že zpravidla ty nejbeznadějnější případy dokážou spolykat nekonečné množství prostředků, aniž by se pravěpodobnost na úspěšné vyléčení nějak výrazně změnila.

Naopak stažení prostředků z preventivní péče vede zákonitě k nárůstu počtu kritických stádií onemocnění vyžadující dále finančně náročnou péči. Opatření zvýhodňuje na trhu s léčivy firmy zavádějící nové drahé léky oproti firmám vyrábějícím běžné léky. Prevence je nežádoucí. Snižuje počet těžkých případů na kterých se dá nejvíce vydělat. Nejvíce utratit za léky od Julíkových sponzorů

Zavedení poplatků dává lékařům možnost hradit z části provoz ordinace z prostředků vybraných na "regulačních" poplatcích. To může motivovat lékaře k tomu, že zpožděné platby zdravotních pojišťoven, nebo neuznané náhrady za zdravotní péči od pojišťovan nahradí příjmem z regulačních poplatků. Lékaři tak budou motivováni přenášet náklady na péči přímo na pacienta. V pojišťovnách se otevřou možnosti nebývalých úspor. O vyvedení uspořených peněz ze systému se postará privatizace zdravotních pojišťoven.

Ve výsledku to znamená, že zdravotní pojištění je pojištění pouze pro případ onemocnění chorobou, proti které farmaceutické firmy nasadili nejvíce investic. (nikoliv účinných farmak)

Regulační poplatky se snaží řešit regulaci čerpání zdravotní péče na straně pacienta. Tedy na straně nejméně systémově uchopitelné nebo ovlivnitelné. Zavést nějaký příkaz naebo zákaz, či nějaké systémové opatření na straně lékaře je mnohem lépe uchopitelné. Lékaři mají mnohem užší statistickou gaussovu křivku než celá široká populace pacientů.



JAK REGULOVAT?

Nejlepší regulace je samoregulace. Na účty zdravotních pojišťoven (pročjich máme tolik, a proč existuje "konkurence výběrčích daní" je téma celý další článek) odchází každoročně peníze z našich daní. Ty se přelévají do zdravotnictví podle tabulek, výkonů, úhradových vyhlášek apod. V ideálním případě se všechny peníze utratí za co nejlepší péči, nic nezbude a nenadělají se dluhy. Jak to udělat? Jak nastavit mechanismy, úhradové vyhlášky, dotace, přerozdělení... ?

Zrušit to všechno.

Lékařský stav patří právem mezi prestižní poslání. Jsou elitou národa, vzorem morálky a inteligence. Neumí si tedy lékaři sami mezi sebou peníze účelně rozdělit? Umím si představit, že lékaři samotní najdou rovnováhu mezi zdravím pacienta a potřebou drahých přístrojů či léků. Kde k tomu najdou motivaci? - Z peněz které neutratí za předražené léky a podezřele drahé rekonstrukce nemocnic budou placeni. Čím více ušetří, tím více jim zůstane na platech. Jak ale zabránit zneužití? Co když nebudou léčit vůbec? Nastoupí sankce. Za zanedbanou péči a tím zbytečně zvýšené náklady na léčbu, za zaviněné komplikace, nebo dokonce úmrtí. (placení pozůstalým, aby náhodou doktory nenapadlo "šetřit" systematickou likvidací pacientů) A kdo bude arbitrem toho všeho? Lékaři. Lékaři a jejich komora. Demokraticky fungující lékařská komora povinně sdružující lékaře placené z peněz veřejného pojištění. Jestliže je většina lékařů poctivá a morálně pevná pak demokracie v komoře zajistí že to bude fungovat s nejvyšší efektivitou. Jestliže bude většina nepoctivých, pak nám už nic nepomůže.






)1 Placebo - lék bez fyzioterapeutického účinku

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama