Proč jsem ateista

6. září 2008 v 19:07 | kra |  Ateismus
Mohl bych se tu rozapisovat dlouze předlouze o tom, jak sem se postupným evolučním vývojem stal ateistou. Bylo by to dluhé povídání, dlouhé skoro jako celý můj dosavadní život. Proto to zkrátím.
Uznávám a ctím vědu. Co na tom? Řeknete si. Vždyť je mnoho vědců kteří jsou věřící...
Ano, ctít a uznávat vědu se s vírou nějak nevylučuje, já to taky neříkám proto abych zdůvodnil svůj postoj k náboženství. Je to jen krkolomná cestička k jednomu zpodobnění světa známého, vědou popsaného a světa neznámého, dosud zahaleného tajemstvím.
To zpodobnění vlastně popisuje vztah mezi tím co známe a tím, o čem víme že neznáme. Zdokonalený výrok klasika "Vím že nic nevím, jen to vím". V tom vylepšeném moderním podání zní "čím víc toho vím, tím víc vím že nic nevím".
Už přesně nevím kdo mi kde říkal jedno přirovnání o světě vědy a světě vědou nepoznaném. Vztah mezi množstvím vědecky poznaných a popsaných faktů a mezi množstvím otázek na něž zatím neznáme odpovědi si představte asi takto:
Představte si veškeré známé a objasněné věci jako kouli. Uvnitř koule jsou věci nám známé, vně koule jsou věci nám neznámé. Čím více věcí víme, tím více se koule zvětšuje. Zvětšuje se ale také povrch koule. Povrch koule představuje nezodpovězené otázky. okno do neznáma, které se zvětšuje a rozšiřuje náš obzor zvědavosti tím víc, cím víc toho poznáváme.
Nebojte se, nejsem tak naivní abych se pokoušel najít matematicky přesný vztah množství známého versus množství otázek. Ani ve snu by mě nenapadlo že mezi nimi bude vztah jako mezi objemem a povrchem koule. Už jenom hledat jednotku jakou bychom to poměřovali je holý nesmysl. Pro představu to ale stačí.
Proč o tom vlastně mluvím v souvislosti s ateismem?
Hádejte co vždycky bylo a je mimo tu kouli poznání? Hádejte jaká univerzální odpověď byla na všechny otázky vtěsnané na povrch naší pomyslné koule?
Bůh.
Ano... I když tisícekráte v historii exaktního poznání zazněla odpověď na otázku za kterou se dosud jako univerzální odpověď skrýval bůh, přece víra v něj vytrvala.
Říkám si sám pro sebe. Potřebuji boha, aby vyplňoval temnotu do níž dosud nepronikl paprsek poznání? Jakou roli v cestě lidstva za poznáním má Bůh?
Proč vlastně člověk bez ohledu na kulturu, dobu, rasu, podnebí... proč vždy uctívá nějaké náboženství?
Odpověď je snadná. Máme na to v mozku buňky.
Moc hezky to popisuje František Koukolík v jedné své mikroeseji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janacz Janacz | E-mail | 22. prosince 2011 v 11:23 | Reagovat

To je moc dobrý článek, není k tomu co dodat, Prostě chemie...  úzkost vede k pánubohu. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama