Posedlí pravidly

16. října 2006 v 20:27 | Bliyaal
Jak posedlí jsme pravidly, jež v našich srdcích nebydlí,
jak mocná jsou ta slova jenž znějí mocně zas a znova
o tom že budiž světlo rozžehnuto
tlachá se od pradávna, však neplatí to,

Tak zaprodané jsou čisté duše,
čistému zrnku na ropuše,
co na prameni světla sedí
a duše blednou do tmy hledí.

Bývá do od pradávna totéž,
znova a znova za hloupou protěž příměří,
v přítmí pak zas v temnu mnem si ruce
že jiní v stínu trpí přec ke světlu jdem všichni
však již mrtví
Bylo to mnohokráte v lidském běha žalu
přikradli jsme se k mocnému chtění
zmařili duch v hřejivém kalu
a pili z trpících a jejich plahočení
Odlesky jsoucna jsou nám všední
prach dějin vybledl, a je nabíledni
že zatím co sejí jedni
druzí jim chleba snědli
Kdo iluzí se opájí a uchem jehly pak jak branou vítězství cválá
jinému pro hlad žere se sama hlava
a bít se chce, co nedojít ke zmaru
tluče marně na brány chrámu kde pýcha sama sebou strádá
Kde slzou skanuli, kde zůstali proroci
kam voláme sami se bortíce do sebe za nocí
hleď člověče, jak každý den se ti tělo světa nahé vystavuje
a čiší vstříc světu z tvé malé sluje
však ty jej utopíš.
Zas a zas
aby den zaniknul v módě světa jíž žije dnešní čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama