Říjen 2006

klausovy stránky

22. října 2006 v 20:43 | Bliyaal
Kan se poděla diskuse na (soukromých) stránkách prezidenta Klause?

pokraď

17. října 2006 v 20:26 | Bliyaal
Jen pokraď člověče, vždyď jednou jsi jen na světě.
Jednou jedinkráte přečtl sis písmo svté, a uznal duši každého
vustavit zkoušce padlého,
každé přítěž jenž mu přichystáš
osvítí jakýs mesiáš
toť omluva ti dobrá pro tvůj hřích,
když opět ztloustl tvůj břich
však útěca je pro každého tu nikomu jsi nevzal
jen podrazil jsi mdlého
nechť jemu útěchou smrt spaseného.

smart

17. října 2006 v 20:24 | Bliyaal
Chca nechca chca,
dlím dleje dle
hle hledíc hla
sedě sa
jde jda !
hej, hola!
Hnoji hnoj!
ha!

Ač spánek mi nepřeje

17. října 2006 v 20:20 | Bliyaal
Ač spánek mi nepřeje, přec snění se oddávám,
a na kamenech říčky vilné zas povstávám
kudy plyne, jak se zabarví, jak peřejemi je ten proud nestálý,
já vinu se s ním a oči v sloup obracím vstříc světu jenž dává živo naposled
když ještě hnět mne a já jej hnět
ach to byla krása a zase jest. pradávno se s jsoucenem míchá tu neplatí aritmetika,
jsou víčka zavřena a spáne v nedohlednu
v kořeni krvácíma v hlavě blednu,
den se mi koncí smutně napodoben
prchám před tím čeho nejsem hoden,
ač rád byh byl
ač rád bych snil
raději cítím se vysvobozen

Páchnu

16. října 2006 v 21:58 | Bliyaal
Páchnu si, páchnu a páši světu
Páchajíce páchnouc, páchám páchnoucí pach
Pach páchám ač páchajíce pach raději bych spíš páchl než pách.
Však páchnutím víc se páchá tento svět než pácháním, již by pachy zhnět.
Tak páchne tento svět a já páchnu v něm, bych pachem skryl co spáchal jsem a spáši teď.

Strž času

16. října 2006 v 20:40 | Bliyaal
V pádu zapomnění
v běhu času,
leccos se změní
leccos je v jasu,
a leccos v stínu
ač víc běží a víc se mění,
oslyšeno je v stínu hlasu
tak upadáme v domnění, že běží kolem dál...
duch?
ne.
strž času.

Posedlí pravidly

16. října 2006 v 20:27 | Bliyaal
Jak posedlí jsme pravidly, jež v našich srdcích nebydlí,
jak mocná jsou ta slova jenž znějí mocně zas a znova
o tom že budiž světlo rozžehnuto
tlachá se od pradávna, však neplatí to,

Tak zaprodané jsou čisté duše,
čistému zrnku na ropuše,
co na prameni světla sedí
a duše blednou do tmy hledí.

Bývá do od pradávna totéž,
znova a znova za hloupou protěž příměří,
v přítmí pak zas v temnu mnem si ruce
že jiní v stínu trpí přec ke světlu jdem všichni
však již mrtví
Bylo to mnohokráte v lidském běha žalu
přikradli jsme se k mocnému chtění
zmařili duch v hřejivém kalu
a pili z trpících a jejich plahočení
Odlesky jsoucna jsou nám všední
prach dějin vybledl, a je nabíledni
že zatím co sejí jedni
druzí jim chleba snědli
Kdo iluzí se opájí a uchem jehly pak jak branou vítězství cválá
jinému pro hlad žere se sama hlava
a bít se chce, co nedojít ke zmaru
tluče marně na brány chrámu kde pýcha sama sebou strádá
Kde slzou skanuli, kde zůstali proroci
kam voláme sami se bortíce do sebe za nocí
hleď člověče, jak každý den se ti tělo světa nahé vystavuje
a čiší vstříc světu z tvé malé sluje
však ty jej utopíš.
Zas a zas
aby den zaniknul v módě světa jíž žije dnešní čas.

Zemrou sníce

16. října 2006 v 19:41 | Bliyaal
Tu jasnost zření dejte mi, ku spatření pravého já,
kdo dnes mi na zemi poví čím se lidství má,
zda v úžlabinách mozků našich dlí kalich kříž či slum,
zda vydá se naše hvězda sama vstříc našim snům
jen nehledej v tom smysl neb hledali doposud mnozí,
jdi vstříc zázrakům jimiž uchvacují bozi
ten svět je tvůj, člověče
a ač se ztrácíš ve světě,
tvá vůle si tě najde.
přání má vždy mnoho jmen, jsou spanilá mnohdy a prostá zároveň
je dáno plout člověku a splynout v dávnověku,
jenž krájí coby čas každému slůvko za slůvkem, v každém z nás,
nejen slovy snad i činy dá se měřit pouť nás, vinných
a napřesrok sklidit zdání bardů činných,
však čas a zákon jímá hrozně co kdys určil čas
že není nikdo kdo zároveň nebyl v Nás.
Najdi slova pro svá slova nechť určí co kdy, a zas znova
dlí v pamětech minulých, zachová den poctivých.
Chtíce více horečně prchají stíny kolem
hle! -jak zbytečně vzdáváš se svého ohně
a do něj smolných polen
běh nesvědčí mě ani Tobě.
běh myšlenek zmatený jak ryčné dlaně pradleny co máchá
v tom zmatku kdekdo je plytkému za hlupáka
a hlupák znovu, znovu tě za vlasy kráká
Je moc.
mocí oblouzněni, pavímu peří nakloněni.
vzývej člověče, vzývej
pavího peří se dotknuti chceš, však chmýří to, jen pohádkou se brojí,
a ustrneme v sluji když slepě hledí paví oka,
čekajíce na proroka spásu,
neuzřeme zemi pod nohama a její krásu.
Dal bůh, dá zas, zas dalo by se říci,
však po boku na pravici,
nikoho nevidím,
snad je to kdos, snad jen tvůj stín,
ta osoba je málo výřečná a z úst mu páchne dávná tma.
rozžehnout světlo řekl bys, jak však nalézti tu správnou lampu,
když v duši zvlhnul troud a z popraviště špalku
zní zapomnění,
máš na kahánku.
Homo Sapiens - toť závěr dnešního spánku.
Až se ráno probudíš, až ráno vstaneš,
jen hledej slunce výš, máš pod nohama cosi přeješ.
A plnou duši vlastních sfér.
Nezklame tě zítra ani dnes rozdávající krupiér,
tvé karty jsou tu dnes a teď.
Jsou rozdány, hleď! dá bůh, či slina na jazyku,
jako slovo ve správném okamžiku,
že znovu zvedneš hlavu vstříc -svůj pohled
smělý líc, hneš k slunci, světu vstříc.
Nechť stalo se to dávno co prozřel člověk, ba, já vím že mnohokráte.
Tu vzpomeň kolikráte, bylo srdce jeho prokláté, by oheň jeho se zhasil,
A tisícekrát vyřčeno zas, že někdo tentýž nás všechny spasil.
není člověka než v každém z nás, dělíce duše,
ukrajujíc čas, pácháme sněním
o životě dějin,
a žijem sdílejíc bídu i vzmach ve stavu snění.
Sny tříbí sny, kradou myšlenky,
mysl bodá nás do slabin a nutí hledat poselství.
Blíž než nosu délka, slza z pod víčka stéká,
a dělí čas člověka po člověku coby generace v nás.
v iluzích jedni si žijí a jiní zas pro sny umírají.
další se ženou v pohodlí tam, kde jiným zdá se nebe chrám.
A ti co již v chrámu našli si svůj kout,
myslí nato, jak více štěstí obejmout.
Na úkor druhých.
Ač je tu hlíny všude dost, ač mnohý pro přebytek zahazuje tučnou kost
jiní tu pro zrno se bijí s těmi, co tučné kosti raděj dají shnít,
než mrzkými pohrdaje hlad dali utišit.
Ti zemrou sníce o pomejích.

Přehled

16. října 2006 v 19:27 | Bliyaal
Stává se to málokdy, ale občas se to i stane. Český člověk sedící večer co večer u televize, spatří občas i nějaké ty zprávy, či pořad zabývající se životem veřejným, (dnes se nazývá tahle věc už jakoby pejorativně -politikou). Informace které jsou ve zprávách jakoby pro nás byly zakódovány. měl bych jeden tip, jak nás, Čechy naučit si všímat politiky a nenechat se jen vláčet životem, jako ovce pastvou. Jsou země v Evropě, kde se jim to už podařilo. Holandsko je zářivým příkladem. Snad to bude asi proto, že jim je pokora před přírodou a vědomí osudovosti rozmaru lidského života dána od přírody polohou vlastní země, která je nyní až 1/3 ohrožena zaplavením v případě nárůstu mořské hladiny v důsledku globálního oteplování země. Nuže lide český moravský a slezský, podám i já Vám své názory na Vás, aby neustrnul rozhovor v plytkých řečech nevážna.

Ráno

15. října 2006 v 14:07 | Bliyaal
Den vzešel za rána tak tiše a klidně, jak pohádka.
Tu vyšel za vrátka, pastevec s houní přes ramena,
a klade polibky na krk kůzlátka
co nese v náručí.
kluk zapíská když se otočí
a tu hned vrátky jež zůstala otevřena
za pastvou koza běží
písknutím potěšena, do cvalu poskočí
a běží do úbočí
ránem vlahým a svěžím
když vůně čerstvých trav ji zaskočí,
zvítězí chuť a poručí jí hlad
už se chystá chutnou krmi z mezi drny rvát.
milé kůzle hledí si vemene
pasáček pod strom usedne
píšťalku podzvedne
a den se začíná.
Slunce vládne světlem zemi vstříc
člověk nastavuje bledý líc
a blog začíná.